Vypadalo to u vás doma taky tak?

                                                                                                                                                                           Marek Gracias, 7.A

Máme na škole Zlatého Ámose?

Rozhovor s nominovaným učitelem do soutěže

 „Zlatý Ámos“,  panem Stanislavem Sedláčkem.

Důležitá data a fakta ze života:

narozen: 28.12.1969                                                         

znamení: Kozoroh

vzdělání:  ZŠ Lysice, Gymnázium Boskovice, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně – obor fyzika, chemie

zaměstnání: učitel v ZŠ Lysice (10 let)

koníčky: sport, příroda

Co Vás vede k tomu, že ve škole s žáky strávíte skoro celý den a pak se jim ještě věnujete ve svém volném čase?

Práce, kterou dělám, mě baví a vždy, když něco dělám, tak se to snažím dělat s maximálním nasazením. Ten čas navíc strávený s dětmi věnuji hlavně sportu, protože vím, že s fyzickou kondicí jsou na tom děti stále hůř a hůř, a tak se snažím aspoň ve sportovních kroužcích přivést ke sportu více dětí a věřím, že jim láska ke sportu vydrží i v pozdějším věku. Rád si s nimi zasportuji i já sám.

             Doslechli jsme se, že chcete skončit svoji dlouhou sportovní kariéru v malé kopané. Kolik je na tom pravdy?

Dobrovolně bych skončit nechtěl, ale asi budu muset ze zdravotních důvodů. Před rokem jsem si skopl palec a na jaře mám jít na operaci. Lékař říkal, že by bylo lepší s fotbalem skončit.

Máte ve škole nějaké oblíbené žáky a jak Vás mohou potěšit?

Mám rád všechny žáky, kteří pracují podle mých představ a kteří jsou slušní. Nikdy jsem se nesnažil nikomu nadržovat. Chci být maximálně objektivní. Mám vždy obrovskou radost z jakéhokoliv úspěchu svých svěřenců, ať už sportovních, dovednostních či vědomostních (např. olympiády).

Všichni víme, že jste se ujal fotbalistů Lysic, jste spokojen  s výkony a nebo na hřišti mluvíte sprostě a divíte se, jak hrají?

Mám v týmu kluky, kteří jsou velice šikovní a perspektivní. Chtěl bych z nich vychovat dobré sportovce, ale současně i slušné lidi. Sprostá slova nepoužívám, protože chci ukázat, že to jde i bez nich. Nechci, aby kluci měli prázdné hlavy. I když to jsou fotbalisti, tak se snažím, aby byli všestranní.

Myslíte, že na škole budete učit hodně dlouho?

Někdy jsou chvíle, kdy bych odešel hned, když vidím nezájem, nevděk, sobeckost, vzájemné si ubližování, ničení přírody a okolí. Jindy jsem šťastný, že dělám ve škole. Vidím nadšené pohledy žáků, cítím jejich radost z dobře odvedené práce i ocenění snahy učitele. Práce učitele mě ale baví a rád budu učit tak dlouho, dokud ve mně tento pocit bude přetrvávat.

Jak se Vám jezdí ve vašem autě a neuvažujete o změně?

Nepatřím k těm lidem, kteří vše staví pouze na hmotných statcích. Proto i auto beru jen jako věc, která mně v dnešní době zpříjemňuje a usnadňuje život. Je mně jedno v jakém autě budu jezdit, hlavně aby bylo spolehlivé a bezpečné, a to moje auto zatím je. Příští technickou už  ale asi bohužel neprojde, tak se budu muset poohlédnout po novém.

Byl jste spatřen s blondýnkou, co nám na to řeknete, je to vážné a nebo jen nějaká kamarádka?

Nevím, co k tomu říct, člověk nikdy neví, co bude zítra. Až se budu ženit, určitě se to dozvíte!

Co říkáte na to, že Vás žáci nominovali do soutěže „Zlatý Ámos“?

Cením si toho, že mi žáci této školy dali takovou důvěru. Moc si toho vážím a všem, kteří mě podpořili a dali mi svůj hlas, děkuji. Už to, že pojedu do Prahy, je velké ocenění a dál se ukáže.

Děkujeme za rozhovor, a protože i my jsme vašimi fandy, držíme Vám palce.

Pravidla soutěže i příhodu, kterou jsme s panem učitelem prožili, naleznete na internetových stránkách www.zlatyamos.zde.cz .

                                                                                                                                                                                           JaTo, 8.B

Zdárky všichni maminky, tatínkové, kluci, holky, děvčátka a chlapci!!!!To tu ještě nebylo!!! Mám pro Vás bombu, velikosti atomové, která k nám dorazila…odkud? No přece jak jinak než ze soutěže Česko hledá SuperStar! Letos opět nastartovala TV Nova již druhou sérii této divácky velice úspěšné soutěže. Konkurzy probíhaly ve třech kolek -  v Ostravě, Brně a nakonec v Praze. Jednoho ze tří konkurzů, a to v Brně, se zúčastnil i člověk, pro tuto školu velice známý, a sice náš bývalý šéfredaktor, který se letos stal absolventem ZŠ Libor Kříž z Drnovic! Proto, že je to můj velice dobrý kamarád a taky proto, že mi to nedalo jsem s ním uskutečnila exkluzivní rozhovor , o který se s vámi velice ráda podělím, neboť to opravdu stojí za to!

 Co tě přivedlo k tomu, že jsi se přihlásil do soutěže Česko hledá SuperStar 2?To co asi každého účastníka castingů na SuperStar a to, že chci něco pořádného dokázat. Jsem hodně ambiciosní a tak jsem byl přihlášen hned druhý den po vyhlášení soutěže. A taky jsem si říkal, že za zkoušku nic nedám.

Myslel jsi, že máš šanci uspět?Popravdě, tajně jsem doufal, ale moc mě to nemrzí, že nejdu dál. Byl jsem rád za slova, která mi porota řekla. Nakoplo mě to dál a hudbě se věnovat nepřestanu. Chci to dotáhnout daleko…J

Co ti porota teda tak (ne)hezkého řekla, že tě to nakoplo? Jaké bylo její hodnocení tvého výkonu?V sestavě poroty byla jedna žena (produkční TV Nova), dál Rostislav Uher (programový ředitel) a Pavel Zuna. To co řekli si dobře pamatuji: „Já myslím, že letos už  dalšího Juliána nepotřebujeme“ (ta žena). „Vystoupení bylo bezvadný, ale byli tu lepší zpěváci co nepostoupili, a tak by to bylo vůči nim nefér“ (R. Uher). „Mě se to líbilo, to vystoupení i výraz. Já bych byl pro postup.“ Bohužel, jenom Pavel Zuna byl pro můj postup. Ale nevadí. Už jsem mu naoplátku poslal hlas do ANNO 2004…J

Je tedy zřejmé, že tě jako postupujícího nevzali, je to tak? Jak na to reaguješ?Ano, už jsem řekl, že jsem letos nepostoupil. Ale bylo to o chlup. Kdyby tak ještě jedn řekl Ano! No ale za rok to zkusím znovu. Neztrácím naději, a to je důležitý!

Co jsi zpíval, a nebo nezpíval…:-))                                                                                                                                                No Regreats od Robbieho Williamse a 1970 od Chinaski. V záloze jsem měl ještě Ready Kirken a Dana Bártu. Zpíval jsem snad všechno až na ty dvě v záloze!

Jak probíhal Den D?                                                                                                                                                               Středa 17. listopadu…Zrovna ve svátek, že? No jo…Vstával jsem ve 4 hodiny ráno a o dvě hodiny později jsem se už tísnil v davu před výstavištěm Brno. V osm hodin jsem byl již na registraci.Dostal jsem pořadové číslo (6058), což jsem měl celkem v pohodě, byl jsem totiž 58. na řadě. Litoval jsem toho co dostane číslo 7850, protože bude poslední za 1850 lidí co půjde na řadu. Poté přišli pořadatelé a hlásili: „Tak mládeži, je vás tu 1850, máme pro vás 25 – 30 míst do dalšího kola, tak se o ně perte!“ to bylo poprvé, co jsem dostal ztrach. Při představě, že dál půjde pouze jeden ze šedesáti mi do zpěvu moc nebylo. Po patnácti nás odvedli k porotcům. Každý zazpíval, vyslechl názor poroty a poté odešel. No a pak jsem už se smíšenými pocity odcházel zpět do sálu. Podruhé jsem promluvil s Laďkou Něrgešovou  (jak Libor dodal- „Je to sympatická kočička J“) a kopl do sebe 2 panáky (sdělil mi, že tohle nemám nikomu říkat, takže pššššš). A pak hurrrrá domů!

Myslím, že jsem tě jednou zahlédla na malý okamžik v televizi, je to tak? Co na to říkalo okolí? Jak reagovalo?    

V televizi jsem se objevil zatím jen 2x, a to ve Snídani s Novou a pak také na malý okamžik ve zprávách. Uvidíte mě asi ještě v lednu, kdy se SuperStar začne vysílat. A okolí? Většinou kladně. Líbí se mi, když někdo přijde, že tě viděl v televizi. Každý se hned ptá, co a jak? Už jsem si zvykl, že ti co mě znají mě hned spojují se SuperStar.

Všichni víme, že se celý průběh konkurzů natáčí. Měl jsi před kamerami trému?                                                              Nevím čím to bylo, ale tuhle starost jsem neprožíval? Při tom jak jsem začal zpívat, ze mě vše opadlo!

Potkal jsi na konkurzu někoho z loňského ročníku této soutěže?                                                                                              Jo, jasně, v mé skupině byla Madalena Joao (loni byla v TOP 40) a taky kluk z HVĚZDNÉ PĚCHOTY. Hádej kdo? No to opravdu netuším, bylo jich hodně. „Jsem totiž Slim Jím“ J (slim džííííím). Když Madalena nepostoupila, bylo mi jasné, že moc šancí nemám.

Kdo byl v průběhu soutěže/konkurzů tvoje největší opora?                                                                                               Samozřejmě rodina (přetrpěla měsíc, kdy rádio řvalo  a já do toho trénovalJ), dál lidi ze třídy a to z té současné i z lysické základky (Ve škole na mě volají: „Hej SuperStar!“) a nejvíc asi můj nejlepší kámoš Dan Lizna, který si z toho nejdřív dělal „prdel“ a hlášky: „Ty tu pěchotu vyhraješ“ jsem slyšel pořád, ale pak mě nějak vyhecoval k tomu tam jít. No prostě všem děkuju!

Měla tahle zkušenost pro tebe nějaký přínos?                                                                                                                           No, byla pro mě opravdu velká zkušenost a snad se mi ještě bude hodit. Za rok do toho jdu znovu, ale nejdřív začnu docházet na hodiny zpěvu. No a ačkoliv mi to letos nevyšlo, 2 nabídky přeci jen mám. Ta první je na na konkurz do televizního seriálu a taky mám možnost předvádět značkové sportovní oblečení. Takže dveře do světa showbussinesu mám pořád otevřené…J A využiji toho!

Doporučil by jsi zúčastnění v této „adrenalinové“ soutěži ostatním?                                                                                      Kdo chce něco dokázat ať neváhá a za rok to zkusí! Musí si věřit a mít pevné nervy. Měl by trénovat hlas a před konkurzem se sebou něco udělat, aby byl výrazný. A hlavně to nevzdávat při první překážce!!!!

Co vzkážeš čtenářům našeho časopisu!                                                                                                                                       Jen to ať si jdou tvrdě za svým a nevzdávají vše při první překážce. V dnešní době je spousta možností jak něčeho dosáhnout. Snažte se!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 Tááák, a Libor to má za sebou. Snad ho to ani nebolelo. Pokud ovšem prorazí, bude si muset zvykat. Dočká se i dvakrát tak velkých rozhovorů. Měj se krásně a držím pěstičky v dalších cestách životem!

                                                                                                                                                             Monika Procházková, 8.A